autor: Leoš Potorac
Když anglicky mluvící studenti začnou studovat češtinu, první týdny vypadají zhruba takto: nejprve nadšení z toho, že autobus je skutečně autobus, potom opatrná naděje, že si ty jazyky „přece jen trochu podobají“, a nakonec setkání se slovesy pohybu, pády a písmenem Ř. V tom okamžiku obvykle nastupuje filozofická fáze smíření.
Odvaha dělat chyby
Anglicky mluvící studenti mají jednu krásnou vlastnost: nebojí se mluvit. Mluvčí jiného slovanského jazyka začínají radostí z klamné podobnosti jazyků, ale rychle přecházejí ke strachu, protože každé nové pravidlo před nimi otevírá další možnosti, jak udělat chybu. Očekávání těch, pro které je samotný koncept flektivního jazyka cizí, jsou naopak od začátku spíše skromná, a každé nově naučené slovo je proto poctivě vnímáno jako úspěch.
Mluvčí analytického jazyka se snaží v našich kurzech češtiny v Praze mluvit hned – s chybami, podivnými konstrukcemi a, přiznejme si to, s půvabným přízvukem.
Sestava nábytku místo jednoho stolu
Nejcitlivějším tématem jsou pády. Rodilý mluvčí angličtiny je zvyklý, že slovo table zůstává table téměř za všech okolností. V češtině však stůl náhle začne žít bohatým životem: stůl, stolu, stolem, na stole… Anglicky mluvící student se na to dívá jako člověk, který si chtěl koupit jeden jediný stůl, ale místo toho dostal celou sestavu nábytku s návodem v neznámém jazyce.
Koncept pádů, který se v češtině zachoval, kdysi existoval i v angličtině. V tomto ohledu mi vždy pomáhal příklad zájmen I a me nebo he a him. Ano, jsou to právě pozůstatky pádového systému. A dokonce i ty jsou v některých dialektech považovány za nadbytečné. Vzpomeňme si třeba na Redemption Song Boba Marleyho: „Old pirates, yes, they rob I...“
Drama slovosledu a falešní přátelé
Samostatnou kapitolou je slovosled. Angličtina miluje disciplínu: podmět, přísudek, předmět. Čeština se na to klidně podívá a řekne: „No, může to být i tak. A taky obráceně. A klidně začneme tím, co je důležité.“ Po několika měsících se student zeptá: „Tak kam se to slovo dává správně?“ A vy odpovíte: „Ano.“
Ale opravdová láska začíná u falešných přátel překladatele. Vybaví se mi třeba slovo sympatický. Angličan slyší sympathy a začne ho opatrně používat v tragických souvislostech. Výsledkem jsou věty typu: Ten pohřeb byl velmi sympatický.
Odměna pro vytrvalé
Na druhou stranu anglicky mluvící studenti často výborně zvládají intonaci a rytmus mluvené řeči. Opět právě proto, že nemají pokušení kopírovat nějaký zdánlivě podobný jazyk. Hlubší podobnosti, jejichž kořeny možná sahají až do dávné minulosti, objevují až na vyšších úrovních online češtiny, kdy je bitva s pády a slovesnými tvary vyhrána a student získává odměnu v podobě překvapivého zjištění: ve větách it should have been already done a to by už mělo být uděláno se ve skutečnosti shodují všechna slova i gramatické konstrukce.
Na začátku cesty ale anglicky mluvícím studentům vždy říkám: nesnažte se udělat češtinu logickou podle angličtiny. Ona taková být nemusí. Čeština je jazyk, který miluje volný slovosled, váží si koncovek, uchovává staré slovanské tradice a zároveň zcela bez rozpaků používá anglické výpůjčky jako mítink nebo lajk.
Takže jestli jste anglicky mluvící student a máte pocit, že vám čeština občas schválně nastražuje pasti, nebojte se. Nastražuje je všem.
Jen u anglicky mluvícího mají častěji podobu sympatický/sympathy, u slovansky mluvícího půjdu/pojdu a u všech dohromady třeba pokus vysvětlit číšníkovi, že potřebujete účet, a ne učitele.
Zkroťte chaos češtiny v našem kurzu